Díl 10.: Teď to máš mnohem lehčí!

5. července 2011 v 16:26 | Kayleigh |  Osud?! (autor Kayleigh McCamyo)
Naruto:

Roztřesou se mi kolena - asi budu zvracet. Sakra. Uhn, doprdele, mně je normálně špatně! Co mám říct? Jako - ne, já si to rozmyslel, nevyspím se s tebou ani náhodou, tywe? To asi těžko. Hej, dopytle, Naruto, kurde, uklidni se. V klidečku, pohodička, jenom se tě ptá, jestli si ho chceš vzít, to snad zvládneš, ne? Přece se tu nezhroutíš, jako malá holka, ne? Že ne! Tak, teď se zhluboka nadechni, Naruto, a řekni mu… ale já si ho sakra NECHCI vzít! Teda, ne za těchhle okolností a ne z těchhle důvodů, kruci! Uklidni se, Naruto, a odpověz! Vždyť na něj koukni, jak je krásný… sluníčko, mírný vánek, alej, plná rozkvetlých sakur, a ten nejhezčí kluk z Konohy tady před tebou klečí a sametové krabičce ti nabízí prstýnek. No tak sakra, udělej něco, Naruto! A ne, že se zase rozbre- pozdě. Cítím, jak se mi v očích hromadí vlhkost. Sakra! Teď ne! Blbé hormony!
"Naruto, o-omlouvám se, neměl… neměl jsem to tak najednou - omlouvám se, nenapadlo mě, že-"
…A zase jsem v jeho náruči. Povzdychnu si: to nám to zasnoubení teda hezky začíná. Já se na to vybodnu, ani nevnímám, co mi Sasuke říká. Vlastně myslím, že se pořád omlouvá. Přitom to ani není jeho vina. Nebo jo? Já nevím! Sakra, proč v sobě mám tak příšerný zmatek?! Co jsem komu udělal? Sakra, sakra, sakra!!!
"Ne…Sasuke, to je… to je v pohodě, je to moje vina, nevím, co se to se mnou děje, normálně… normálně tolik nebrečím, prostě… to asi ty hormony, nebo co, já nevím, prostě-"
"To je v pořádku, Naruto, nic se neděje, chápu, že je to pro tebe těžké, měl jsem tě upozornit, opravdu se omlouvám."

Sasuke:

Zatraceně. To bude takový celou dobu, co do něj budou rvát ty hormony? No sakra, to bude teda terno. Mě z toho kluka trefí, jestli se dneska ještě jednou rozbrečí. Co mu sakra je? Ho vraždí někdo, nebo co? Vždyť jsem si před něho jenom kleknul, co jsem měl dělat, poslat mu fax, předtím, než ho požádám o ruku, nebo co? Dohodli jsme se, slíbil mi, že si mě vezme a dá mi potomka, věděl, že se dneska koná zásnubní večeře, věděl, že ho dneska musím požádat ruku, ať už veřejně, před našima, nebo soukromě. A jak to tak vidím, ještě že jsem si vybral tu druhou alternativu. Páč, jako, asi kdyby tohle viděl Minato, přizdí mě, nebo co. Nebo vyhodí z okna. Nebo oboje. No hurá, Sasuke, už ses pohnul z místa, už to není kopání hrobů a pohřbívání, už je to vyhazování z okna, jsi prostě frajer, jo.
…Kdybych mohl, plácnul bych se do čela. Fakt bych se sebou měl začít něco dělat. Spánek… psycholog… psychiatr… nové pyžamo… anebo možná lobotomie. Jó, to by asi bylo nejlepší. Ale Sasuke, dělej se sebou něco, vážně. Tohle už přece není normální.

Naruto:

"Je to lepší?"
Otřu si poslední slzy a zatřesu hlavou: "Jo, v pohodě. Vážně… se omlouvám, to-"
"Neomlouvej se, pořád." napomene mě jemně a s mírným úsměvem.
"Jó, jasně, já vím," zasměju se. "Jsem v pohodě, uhn, můžeš… můžeš to zopakovat? Už … to zvládnu, jo."
"Jsi si jistý?" měří si mě dost nedůvěřivě.
"Jó," …Teda aspoň doufám. Musel bych si omlátit hlavu o zeď, kdyby ne, nebo co.
"Dobře," kývne, znova poklekne a ještě jednou se zeptá: "Vezmeš si mě?"
…A já nevím proč, najednou mám příšernou tendenci všecko obracet v sarkasmus.
"Teď to máš dost jednoduché, když s tebou musím souhlasit, co?"
Sasuke se na chvilku zatváří zmateně, ale hned se vzpamatuje, trochu protočí oči, myslím, ale nic neřekne.
"Sakra…" zakleju. Nic jiného mi nezbývá. "Ano, Sasuke."

Sasuke:

…to to takhle bude probíhat celách já nevím kolik měsíců?! Už teď mě s tou náladovostí totálně nasírá. Jestli to takhle půjde dál, zabiju si svého snoubence sám! Mám naň fakt nervy, jako, já tím taky nejsem nadšený! Jó, já vím, jasně, jasně, on je na tom hůř. Ale o mě se taky nikdo nezajímá! …Je sice pravda, že by mi asi bylo jedno, s kým že bych dítě nakonec měl, protože si neumím představit, že bych si dobrovolně vzal nějakou holku… ale to je jedno! Prostě - jsme na tom oba stejně, ale on ze sebe dělá totální chudinku. Prostě jenom… by taky mohl uznat, že já taky nemám jinou možnost! Sakra…
"Sasuke?" osloví mě.
"Hm," zavrním ne zrovna mile, načež se vzpamatuju, vím, co mi říkala Tsunade a zatraceně si na to vzpomenu, když Naruto nasadí tenhle lítostivý tón. "Copak?" opravím se rychle a dokonce se trochu usměju.
"…Nezlob se na mě, prosím." a zase skloní hlavu.
Sakra, zapomněl jsem, jak je vnímavý, co se pocitů týče. Ne každý je z kusu ledu jako Uchihovci, že…
"Ne, nezlobím se, Naruto, teda… ne na tebe." uznám částečně. "Ale tak všeobecně, víš? Na naše, na ten zatracený Osud a taky trochu na Itachiho. Že se nechal tak blbě zranit."
…Jo, za to bych ho připlesknul na stůl, fakt. Sakra, co by dělal, kdybych já byl třeba neplodný, ha? …Kurde, moment… co když jsem?! Nemá to náhodou něco společného s hlavní rodovou linií? Jako, že mladší sourozenec nesmí… uhn. Hehe, co když jsem vážně neplodný? No, aspoň by měl Naruto klid.
"Jo… Osud se s námi dvěma rozhodl hrát zatraceně nefér hru, co…" odfrkne si.
Souhlasně přikývnu: "Dělat nám takové sviňárny… a my se nemáme jak bránit…"
Ale mají se jak bránit. Osud se s nimi sice rozhodl hrát velice nevyrovnanou hru, ale přesto mohou Sasuke a Naruto pomstychtivý Osud porazit. Ptáte se jak? Počkejte si na další díl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. listopadu 2016 v 22:50

Tak jdu číst další díl. :-?

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama

Layout by Luczaida.blog.cz