Díl 12.: Zoubková víla nebo borůvkový koláč ?! (!?)

5. července 2011 v 16:28 | Kayleigh |  Osud?! (autor Kayleigh McCamyo)
Na nic se mě nepteje. Kaylegh JE TOTÁLNÍ ÚCHYL. Zoubkovým vílám vstup zakázán. A taky teplým Kenům. Kabutovi by mohly bouchnout spodky. Oroxichte uteč, Moudrý klobouk tě vídí. A Voldy nenosí spodní prádlo. Suspenzory povoleny. Zákaz pojídání borůvkových koláčů.
Souboj titánů: Masamune vs. Buster
Režie: Dr. Zloun
Scénář: Zoubková víla
Námět: Tobi
Kostýmy: Zack a Reno
Dramaturg: Borůvkový koláč
Kamera: Kouzelná hůlka
Dialogy: Paralen
... zopakuju to: Na nic se mě neptejte. (To jsem nebyla já! To byl ten jednorukej!)
Věnováno všem, ktří budou schopni pochopit Sasukeho myšlenkové pochody. (Takže nikomu... xDDD)

yaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoiyaoi

Sasuke:

Rychle zamrkám, je to on? Je! Ano, nahoře, na hlavách Hokage, sedí tam, je to určitě on. Zpomalím. Až teď si uvědomím, že takhle rychle jsem v životě neběžel. Sakra, myslím, že jsem vystřízlivěl za ty tři minuty, co jsem běžel, jako bych měl v zadku turbo. Sakra, ten kluk je nadopovaný hormonama, já vím, ale jestli nepřestane dělat tyhle hovna, zatraceně to se mnou šlehne. Jako… totálně mě jebne, fakt.
Musím až nahoru, za ním. A taky musím změnit své chování. Z principu sáhnu do kapsy, jo, prsten mám s sebou. Musím za ním. Omluvit se. Sice nevím za co, ale omluvím se. Jo. A taky musím přestat myslet so i něm takové hnusné věci. Jo, bylo to tím, že jsem byl opilý. Tím šokem, jak Naruto otekl, jsem trochu vystřízlivěl. Takže, žádný alkohol, když bude Naruto u toho. Jo.
Tákže, teď vylezu nahoru, omluvím se za sebe, za celou rodinu, slíbím mu, že nebude muset koukat na mého otce a slíbím mu cokoli, co si jen bude přát, hlavně ať je šťastný a spokojený, protože jinak se naše mimi vůbec nenarodí. Co nenarodí, my ho s takovouhle ani nepočneme.
Nepočneme…? Počkat! Teď mi to došlo! Sakra. Zatraceně. Doprdele. Já budu muset s Narutem SPÁT?!

Naruto:

Asi přeháním. Jo, unáhlil jsem se. Stejně to musím udělat. Musím si ho vzít, musím se přestěhovat do Uchiha čtvrti, musím šukat se Sasukem a porodit jeho dítě. Ach jo. Budu vůbec ještě někdy tak bezstarostný, jako jsem byl ještě před měsícem?
Jen obyčejné starosti, koketoval jsem s myšlenkou, že pozvu Hinatu na rande, nebo tak něco. Že dostanu tým, který budu vést, stejně jako kdysi vedl Kakashi tým 7, Sakuru, mě a … Sasukeho. A teď tady ležím sám, nad celou vesnicí, přemýšlím o tom, co mě v nejbližších měsících čeká a ani trochu se mi to nelíbí.
Pootočím hlavu na stranu - zaznamenám pohyb. No jo, ty reflexy ninjů.
"…Naruto?"
"Ahoj, Shikamaru." povzdechnu.
"Hej, …co tu děláš?" posadí se vedle mě.
"Právě jsem zdrhnul ze své vlastní zásnubní večeře. Bez prstenu." uchechtnu se. Až teď mě napadne, jak je to vtipné. No fakt, normálně, když se řekne svatba, všichni si představí radost a štěstí a krásu a bělost a dort a lásku a tak… a já…
"Jak… jak se cítíš," začne pomalu.
Otočím se na něj - na tohle se mě ještě nikdo nezeptal. "Příšerně." odpovím po pravdě. "Připadám si jako zdrogovaná holandská blonďatá děvka v Amsterodamském předměstí červených lampionů."
"…Co bude zanedlouho v tom." doplní mě Shikamaru a lekne si vedle mě na záda.
Krátce a hořce se zasměju: "Jo."
"Vím, že to nemůžeš vzdát. Vím, co Uchihové chystají." zašeptá.
Zamračím se: "Jak to-"
"Když se hrabeš ve spisech, do kterých se koukat můžu, jakožto pravá ruka Hokageho to mám dovolené. No, a tak jsem četl a četl… a co jsem se nedočetl! A kejmy, musím ti říct… že, jako, je to sice otrava, ale… tím, že to uděláš, zachráníš nejen Konohu, ale celý ninja svět. Protože občanská válka, která by nastala v Konoze, by se rozšířila na celou zemi Ohně, a kdyby se za hranicemi doslechlo o nepokojích v naší zemi, ostatní státy by toho využily a začala by další ninja válka. Jsi totální hrdina, že obětuješ svůj život za to, abys uchránil svět."
Překvapeně zamrkám. Tohle mě… přiznám se, nenapadlo. Ale má pravdu. Teda, ne to, že jsem hrdina, ale to, že by na to mohl doplatit celý svět. Další ninja válka… rozpoutaná jen kvůli mně… ne. Ne. Nechci být v historii zapsán jako zbabělec, díky kterému se vraždilo. Ne. Já se na tu večeři vrátím, omluvím se, přijmu zásnubní prsten a ožením se Sasukem!
"Tak co, Naruto… utečeš? Vzdáš to?" nadhodí Shikamaru s pohledem upřeným do dálky.
Zamračím se a přeměřím si jeho ležící postavu. "Já se nikdy nevzdávám."
Usměje se a otočí ke mně hlavu s přechytřelým úsměškem: "To jsem chtěl slyšet."
Usměju se a nechám se od něj pocuchat ve vlasech. Milé gesto.
"Pojď sem," natáhne paži a naznačí, abych se k němu přitulil. A já jeho náruč přijmu hrozně rád. Položím si hlavu na jeho rameno a zavřu oči, Shikamaru mi položí ruku kolem ramen a dlaní stiskne mou paži. "Hm… jednoho dne sem nahoru přijdu a budu ležet na tvé hlavě," zamumlá a já se rozesměju. "Nesměj se, mluvím vážně." napomene mě. Uklidním se, ale nepřestanu se usmívat. "Vždycky lehávám na hlavu Třetího. Nevím proč, prostě… nikdy jiný. Ani Druhý, ani Čtvrtý, ale Třetí. Vždycky. Tak hned jak tady bude tvoje hlava, kašlu na Třetího a budu lehávat jenom na té tvojí, Pátý Hokage."
Usměju se. Polichoceně, stydlivě, nadějně, vděčně. "Díky, Shikamaru."
"Hm," kývne a zase nastaví obličej slunci. "Tvoje tvář tady bude nejrozzářenější. A taky nejmoudřejší. Projdeš si peklem, to jo." povzdechne, jakoby to čekalo jeho, nebo co. A pak se usměje: "Ale nebudeš v tom sám. Máš přátele, že jo?"
"Shikamaru...ů začnu opatrně. Vlastně si ani nejsem moc jistý tím, že mu tohle chci říct. "Víš… chtěl jsem se zeptat…"
Shikamaru vidí, jak se trápím a něžně mě podpoří: "Jasně, na cokoli, kámo."
"Jen… šel bys mi za svědka?"

Sasuke:

Hej, někdo je tam s ním" A pokud dobře vidím, očividně se spolu moc nenudí! Šálí mě zrak, střízlivím, nebo tam s někým leží a objímá ho?! Na tu vzdálenost moc dobře nevidím, kdo to je, ale mimoděčně přidám do kroku: Naruto je MŮJ budoucí manžel a nynější snoubenec! …To jsem si měl teda, jako, myslet na opak, nynější snoubenec a budoucí manžel, ale to je fuk. Podstatné je, že má být se mnou a ne flirtovat s někým jiným, sakra!

Naruto:

"Samozřejmě," usměje se. "kdykoli si nebudeš jistý svým záměrem, kdykoli zapochybuješ nad cestou, kterou ses vydal… kdykoli ti připomenu, proč jsi to udělal. A tvoje dítě ti to bude připomínat rovněž, Naruto."
Po tváři se mi mimoděčně rozlije nahořkle sarkastický poloúsměv: "To dítě nebude moje."
Chvíli mlčí, asi srovnává v hlavě, jak jsem to myslel, než odpoví: "Ty se nikdy nevzdáváš, Naruto."
Pousměju se, má pravdu. Já se nikdy nevzdám.

Sasuke:

"Ehm, ehm," odkašlu si.
"Sasuke," osloví mě Shikamaru, poněkud chladně, řekl bych.
Naruto se na mě podívá plachým pohledem. Asi se stydí, po tom, co předvedl u večeře. Ne, že bych se divil. Jako, jasně, je toho na něj moc a tak, ale… jsou věci, které se nedělají. Například zdrhat ze své vlastní zásnubní večeře.
"Naruto," oslovím ho něžně. Já vím, on je to malé koťátko, kterému všichni ubližují. "bál jsem se o tebe. Co se stalo?"
Uhne pohledem a zaboří se víc do Shikamarovy náruče. Vypadá jako zbité štěně. Je mi z toho fakt na nic. Sakra. Přestane už ze sebe dělat chudáčka? Tahle role už mě moc nebaví.
"Nic…asi… asi jsem zpanikařil, nebo co. Nevím. A… omlouvám se, nechtěl jsem… udělat takovou scénu. Mrzí mě to."
Díky Jashinovi, dr. Zlounovi, Chucku Norrisovi,Oroxichtovi a Moudrému klobouku za dril mého otce, kterým jsem si v dětství musel projít, abych uměl dokonale ovládat své emoce. Podaří se mi potlačit odfrknutí, protočení očí i odseknutí nějakého sarkasmu a místo toho se zase něžně usměju. "To nic. Oni to určitě pochopí. A i kdyby ne, já to chápu. Chceš… chceš abych teď odešel? Můžu jim říct, že se necítíš dobře a že… no, že tu svatbu a všechno kolem odložíme."
Shikamaru na mě hledí nějak moc zamyšleně a nějak moc podezřívavě. Ví, co si myslím? Umí číst myšlenky? Jako upíři, whuááá! Edward a ten zatracený čokl Jacob, co chtěli oba šukat tu divnou ženskou, co se neumí tvářit jinak, než chladně, mě sledují upřeným pohledem… á, sakra, Sasuke, přestaň pít.
"Ne!" zarazí mě poměrně živě Naruto.
Co ne, nemám přestávat pít…?
"Já… já se tam s tebou vrátím, omluvím se a znova přijmu prsten."
Áha, takže musím přestat pít. É, co mám teď udělat? …Možná rozbít držku Shikinovi? Sakra, mám děsnou chuť ho připlesknout na stůl. Jenže tu žádný není. Hm, tak nic. …Dal bych si borůvkový koláč.
"Můžu… vás dva doprovodit, Sasuke?" vytrhne mě ze zamyšlení nad připleskáváním Shikamara do borůvkového koláče na stole sám Shikin.
"Hm?" vzpamatuju se. "Jó, jasně…. tedy, pokud Naruto chce."
"Naruto chce." přesvědčí mě Shikin.
"No dobře, dobře, já jen…" …musím přestat pít. "můžeme?" zeptám se místo toho.
"Jo," pípne zase to zmoklé kotě na zemi.
Hm… hm… jsou koťata žlutá…? Aw, sakra, Sasuke, co to sem zase pleteš?! Děláš totální crossover mezi Narutem a Final Fantasy! Kotě není chocobo. Sakra, ale zatraceně bych chtěl vidět, jak si to spolu rozdají Cloud a Naruto. Já chci FOTKY!!!
"Fajn," podám mu ruku, abych mu pomohl se zvednout, ale on si jí ani nevšimne, protože ten hovaďácký Shikin, který by měl přestat používat Got2be, si Naruta zvedne do náruče, zvedne se a Naruta, který při tom piští a směje se a protestuje jako holka, pak postaví na vlastní nohy.
Přeměřím si toho úchyláka, který si těmi stojícími vlasy totálně něco kompenzuje, zlým pohledem. Připadám si jako Bárbí, které ten přiteplený hošan Ken lohnul šaty na ples. Růžové.
"Naruto," oslovím svého snoubence a natáhnu k němu ruku.
Ošije se, divně se zatváří, jakoby měl větry, nebo co, pootočí hlavu směrem k Shikamarovi a nahodí štěněcí pohled. Sakra. Zdá se, že se budu ženit s celou farmou. Kotě, Chocobo, Cloud, štěně, vůl a zoubková víla. Minimálně dva z nich na svatbu nepozveme. Asi ten borůvkový koláč, Moudrý klobouk a Oroxichta. Mohl by mi znásilnit Clouda. A to by se Sephymu totálně nelíbilo. … Ten si těma vlasama taky něco totálně kompenzuje. Dokonce i když opomenu tu nepřirozeně stojící ofinu. (Ta délka!)… V tom případě bych chtěl vidět nahého Voldemorta. Ahá! Tak proto ten hábit! Asi mu to doporučil mistr Joda. Sakra. Ten si totálně nic nekompenzuje. Až na ty uši. A nos. O tom by Legolas mohl vyprávět. Asi mu došla barva na obočí. S tím obočím to Gaara vychytal nejlíp. A Leeho se ani nedá mluvit o obočí. Na druhou stranu má jistotu, že ho nikdy neznásilní Oroxicht. I když… u něj člověk (nebo had) nikdy neví. Ha! Já věděl, že je tady nějaká spojitost mezi Oroxichtem a Voldemortem! …Jen nechápu, jak do toho všeho zapadá Sephy… což mě opět přivádí k zoubkové víle…

... A nezapoměňte, děti, Orixicht je peďák, zoubková víla děvka, Moudrý klobouk je zhulený, Sasuke je Uke a Kbuto nosí tanga. A kouzelná hůla je svině. (Nevěřit borůvkovým koláčům!)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Layout by Luczaida.blog.cz