Díl 13.: On se USMÁL?!

5. července 2011 v 16:30 | Kayleigh |  Osud?! (autor Kayleigh McCamyo)
Děti, nestřílejte!!!
Tohle je speciální díl (ještě víc Oroxichta, Dr. Zlouna, Zoubkové víly a Moudrých klbouků) pro mou skutečnou ségru. Hej, všecko nejlepší k narozeninám, Elis.

Naruto:

"Dobrý večer," pozdraví Shikamaru slušně.
"Shikamaru," otec vypadá dost udiveně.
"Já… se nezdržím, jen… jsem se chtěl ujistit, že… bude v pořádku, když půjdu Narutovi za svědka."
Táta se pořád tváří zmateně, Sasuke po mně hodí pátravým pohledem, ale Mikoto se usměje: "Takže přece jen chceš hosty?"
"Tys váhal, Naruto?" nechápe Shiki.
"No…"
"Tohle bys přece holkám nemohl udělat. Sakura a Ino šly dneska vybírat šaty…"

Sasuke:

Sakra. A já doufal, že to fakt bude jen taková komorní svatba. Deset lidí a konec. A pak šukat s Narutem. Hm… hm… Sasuke, sakra, přestaň pít!
"No to je výborné, viď, Fugaku?"
"Jistě,"
No to snad ne!?! Mě snad zatraceně šálí zrak?! Otec, můj otec, ten totálně Uchihácký mega coolácký šutrový chlap Já-nemám-žádné-emoce se usmál? Usmál?! USMÁL!?! No to si ze mě děláte kozy, děcka?!?
Naruto se zatváří zmateně a trochu korektně se po mně ohlédne, jako, jestli jsem viděl to samé, co on. Divné, fakt. Že by otec dostal od mámy sprďáka? Jako, že se má před Narutem chovat jako člověk, nebo tak? Sakra. Kdybych to věděl, vezmu si foťák!
"V pořádku, Naruto?" dorazí mě otec. No to si snad děláš srandu, fakt! Tolik slov v a dva úsměvy během několika vteřin!
"A…ano," skloní hlavu jmenovaný. "Já… jsem se chtěl omluvit, za to, jak jsem se… jak jsem se choval. Bylo to… ode mne nevychované. Omlouvám se."
"To nic," usměje se matka. "chápeme, pod jakým jsi tlakem. Tedy… platí naše domluvy, nebo si přeješ více času?"
"Ne, ne… všechno… zůstává stejně, jen… to asi ty hormony, nebo co…"
Tohle začíná být trapné. Asi se do toho budu muset vložit. Přejdu ke stolu, odsunu jednu židli a nabídnu Narutovi: "Posaď se, Naruto."
Vděčně po mě hodí očima a nesměle se usměje, mimoděčně na okamžik položím dlaň na jeho rameno a pak zamířím ke své židli, než se vzpamatuju, taky ji odsunu a nabídnu Shikamarovi. Jako k budoucímu svědkovi k němu musím být milý. "Doufám, že se připojíš, Shikamaru."
Nervózně se ošije: "Je to ode mne dost neomalené, takhle sem vtrhnout…"
"S tím si nedělej starosti," zakroutí matka hlavou. "posaď se, Shikamaru. Budeš též patřit do rodiny."
Úkosem a rychle se podívám nejdřív na něj, pak na Naruta a nakonec na Itachiho. Sakra. Teď mám pocit,že ze židle spadnu já. Jó, Shikamaru musí být totálně šťastný, že se připojí k rodině Ledovců, teda, pardon, Uchihů, jo! Haha! Ale Shikamaru zachová dekorum a poděkuje za přijetí, Naruto dost nepřítomně provrtává pohledem stůl, a Itachi si něco mumlá do talíře. Až o několik vteřin později mi dojde, že chrochtá smíchy a maskuje to jako záchvat kašle. Protočím oči. No co, když se otec usmívá, já můžu protáčet oči, ne?

Naruto:

Chudák Shiki. To je spíš za trest, patřit do jedné z těchto rodin. Natož do obou! Přesto pocítím jakýsi vděk, že jej tady nechají. Nějak… se cítím před Sasukem nesvůj. Je nějaký divný. Po očku ho sleduju, jak si nalévá další Saké. A tak to tedy je! On je opilý! Proto se chová jinak!
"Mohu se zeptat, na kdy je tedy t událost naplánovaná?" prolomí Shiki ticho a mě to přinutí vzhlédnout od Sasukeho a odpoutat se od minulých myšlenek.
"Příští sobotu," odpoví otec, nějak mraženě, zdá se. No co, klidně si buď nasraný, mně je to fuk. Těch 7 dní už to s tebou nějak vydržím.
"Je to dost brzy," střelí po mně Shiki očima, na chvíli se střetnou a já pochopím, že ačkoli je hozena všeobecně do éteru, Shiki chce, abych na ni odpověděl já.
"Ano, poměrně brzy. Ale Tsunade říkala, že věk do dvaceti let je pro těhotenství nejlepší, je největší pravděpodobnost, že se dítě v pořádku narodí. Musíme… tedy s prvním pokusem začít co nejdříve. Nevíme, jestli se to podaří hned nebo až za čtyři roky. Prostě… to budeme zkoušet."
Nejsem si jistý, jestli tohle Shikamaru věděl a ujišťoval se, jestli to vím taky, nebo chtěl, aby to slyšeli všichni, i ti, co to neví, nebo chtěl jenom upozornit toho opilce, kterého si mám za týden vzít.

Sasuke:

…Ono se to může nepovést?! To znamená… že možná budu muset s Narutem šukat více než jednou?! Zatraceně. To abych se naučil výdrži!
"Jaká je šance, že se to podaří na první pokus?" otáže se matka.
Nějaká zvědavá, ne? Ale na druhou stranu, mě to zajímá taky.
"Podle výzkumů nulová." odpoví překvapivě Shikamaru.
Tentokrát se odhodlám zakročit do debaty: "Proč?" Ano, to byl vskutku revoluční vstup do debaty, myslím, že moje otázka všechny tak překvapila, až spadli ze židlí.
"Tělo musí být uvolněné a připravené, aby mohlo udělat ve svých prostorách místo na zrození dalšího těla. Poprvé se uvolňuje a připravuje nejspíš dost těžko," poznamená kousavě Shiki.
No… nevím, co tím kousavým pohledem a divnýma kecama myslí. Teda, naopak, divným pohledem a kousavýma kecama… sakra, nějak se mi to motá už i v hlavě. Divím se, že jsem vůbec dokázal zformulovat nahlas svou otázku… teda, pravda, bylo to jenom jedno slovo, ale i tak. Byl to docela úspěch! Jó, hlavně se umět po dobře vykonané práci pochválit. Přesně tak, Sasuke, to je důležité. Ale… čekej, co se má uvolňovat? No jo! Zatraceně, musím se nějak připravit na to, že budu šukat s Narutem… hm…hm… sakra, doufám, že má Tsunade nějaké příručky. Nebo se můžu zeptat Itachiho, ta stará děvka bude totálně všecko znát.
Pátravě se zadívám na Naruta. Ten vypadá, že se jej konverzace vůbec netýká. Hledí do stolu a žmoulá v ruce hrnek s čajem. Nesmí pít alkohol.
A proč je na mě Shikin tak nasraný, sakra?!

Naruto:

Vlastně mě ani nepřekvapuje ta nedůtklivost ze Sasukeho strany. Je mi sice líto, že se nezajímá, ale vím, že s tím nic neudělám. On mě nikdy nebude mít rád, nikdy mě nebude považovat za partnera. Možná se bude aspoň ke svému dítěti stavět jinak než ke mně.
"Konečně bude v Uchiha čtvrti trochu zábavy," pousměje se Itachi.
Vzhlédnu. Nikdy jsem se s ním nesetkal osobně, dnes poprvé, ale zdá se, že bude docela v pohodě. Zdá se, že má i smysl pro humor. Sakra, ten kluk musel být asi opravdu vážně zraněný, když mu zůstaly takové následky, jako e humor…
"O kolik hostů se asi jedná?" zajímá se Mikoto, stále s úsměvem.
"Nevím, asi…" nadechuju se k odpovědi, ale přeruší mě opět Itachi.
"A proč z toho neudělat totální párty? Jako, pro všechny, kteří budou chtít přijít?"
Fugaku a Mikoto se na sebe podívají, já střelím pohledem po Sasukem.
"Což vůbec není špatný nápad," zhodnotí Fugaku.

Sasuke:

No já abych snad radši šel, ne…? Sakra, co se to tu děje?! Oni se proti mně spikli, nebo co? A jako, Itachi, jdi do prdele. A otec se zbláznil, nebo ho matka vzala pánví po hlavě, nebo já nevím. Co se to zatraceně děje?! A jako od teď bude všude zelená travička a růžoví plyšáčci a dr. Zloun se stěhuje na Mars, nebo co?! Oroxicht spáchal sebevraždu.
"Co vy na to, Kushino-san, yondaime?" ptá se matka.
Letmo mrknu na Naruta a zachytím jen jeho letmý úšklebek.
"Inu, je to Narutův den, pokud tam chce všechny své přátele, nemůžeme mu bránit." rozhodne Minato.
…Proč se mi zdá, že se role našich rodičů vyměnily? Jako, rodina Namikaze zamrzle sedí a ledově sleduje dění okolo, rodina Uchiha se usmívá a organizuje a tváří se docela šťastně. Sakra, buď je něco totálně špatně, nebo bych fakt měl přestat pít. A nebo bych měl nakopat zoubkovou vílu do prdele. Zázraky se nedějí.

Naruto:

Nejsem si jistý, jestli chci, aby tam byli všichni. Určitě bych rád, kdybych tam viděl Sakuru. A Leeho. A Kakashiho. Jó, ten chlap umí povzbudit, když chce. A taky pobavit. A taky bych mohl odhalit, co se skrývá pod maskou, když bude opilý. A taky Hinatu a Kibu. A Ino a Chojiho a Shina a Leeho a … všechny. Shikamaru má pravdu. Možná, že to bude poslední oslava, na kterou půjdu. V okamžiku, kdy se sem budu muset přestěhovat, budu plně v moci klanu Uchiha. Podřadný partner.. Nahradím ženu, budu to nic a zbytečné v domácnosti, na slovo poslouchat muže klanu Uchiha. Tuhle oslavu si užiju. Vždyť bude jen kvůli mně.
"Naruto, vnímáš vůbec náš rozhovor?" osloví mě tiše můj svědek.
"Ano, poslouchám." přisvědčím. "jen… jsem přemýšlel… ta oslava bude fajn. Naposledy se pobavím s vámi se všemi."

Sasuke:

Co si to tam ty dvě hrdličky šeptají? Sakra… neměl bych si něco zamilovaně šeptat s Narutem já?! On je přece můj snoubenec, ne? …Ne?
"Naruto… děje se něco?" přitočím se k němu a nevšímám si Shikamara po Narutově druhém boku. Pěkně mě ten vůl nasírá.
"Hm?" otočí se. "Ne," usměje se. I já poznám, jak moc přetvářky v tom úsměvu je. "Vůbec nic."
A zase se otočí k Shikamarovi. Sakra, ten týpek mě začíná pěkně nasírat. Ale musím být slušný. Naruta by to mohlo rozhodit a zase by mi utekl. Teda, další takový běh bych nepřežil a Zoubková víla by mě umlátila tím svým proutkem. Nebo by po mně házela borůvkové koláče. Sakra, Sasuke! Dělej se sebou něco!
Něžně se na něj usměju a vezmu jeho ruku do své: "Budeš mít krásnou oslavu."
Začervená se a hodí po mně ten pohled, jako, já jsem zmoklé koťátko, mám hlad a nemám kde bydlet. Vezmeš si mě?
Sakra. Nesnáším tenhle jeho pohled. Nutí mě se na něj usmívat jako debílek a přitrouble jej hladit po ruce. Přisunu si k němu židli blíž, aby se naše paže dotýkaly. Nepustím jeho dlaň ani na chvíli. Připadám si jak psovod.
"Koho jsi za svědka vybereš ty?" zeptá se Naruto.
"Itachiho, koho jiného." odpovím s úsměvem.
"Je mi ctí," ukloní se ten blbec herecky. Nestudoval on náhodou DAMU?
"Mimochodem, Naruto," ozve se otec.
"Ano?" zvedne hlavu můj rozkošný snoubenec.
"Podle tradice se zítra stěhuješ do Uchiha čtvrti."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Layout by Luczaida.blog.cz