Díl 17.: Už chápeš?!

21. července 2011 v 22:26 | Kayleigh |  Osud?! (autor Kayleigh McCamyo)

Naruto:
Položím krabici na stůl. Je to vážně moc hezký dům.Prostorný, docela moderní, patrový, nedaleko centra Konohy, ale dostatečně daleko, aby nebyl slyšet ruch. Dobré místo.
Rozhlédnu se: všude jsou krabice a hodně prachu a taky myslím, že to potřebuje znova vymalovat a přestavět nábytek. Chci světlé dřevo, ne tu tmavou třešeň všude, nelíbí se mi to. Chci světlý dům, hodně okem a závěsů a záclon. Jo, musí se to tu do svatby předělat.
"Tak… co na to říkáš?" uslyším za sebou Sasukeho.
"Zítra začneme malovat. Nelíbí se mi to tu." utrousím.
Sasuke:
Tak pánovi se nelíbí! A já kvůli němu budu makat se štětkou, ne? I když… přivést si sem takovou štětku… hm…
"Sasuke, slyšel jsi?"
"Ano jistě," potvrdím. "přeješ si malovat, budeme malovat. Necháme tu krabice tak, nábytek přeneseme do haly, vymalujeme tohle patro, pak to horní. Tak se pojď podívat nahoru, ať víme, jaké barvy mámě koupit."
Hlavně úsměv a něžný tón, Sasuke! A jestli to zase poděláš, Zoubková víla ti naplácá na zadek! … Teď jen doufám, že ne Borůvkovým koláčem. Sasuke! To už tu taky párkrát bylo!
"Tak… pojď," pokývne mi Naruto směrem do haly, odkud vedou schody do patra.
"Jasně, moment," vyvolám znova klony, které jsem před chvíli zrušil, aby začali makat. Zase.
Vyhopkáme nahoru: chodba, docela dlouhá a vede z nich pět, šest dveří. Nějak moc, ne?
…Sakra, kolik dětí po nás ten zatracený klan chce?!
"Tohle se mi nelíbí," zamumlá Naruto.
"Co? Ta chodba?"
"Jo." protáhne a ušklíbne se. "působí to dost klaustrofobicky. Když budu chtít v noci na záchod, raději se ti v posteli počůrám, než abych prošel tudy."
Vrací se mu jeho sarkastický humor. Hm, hezké. Ale já fakt nechci, aby se mi počůrával v posteli!
"Dobře, co navrhuješ?" jasně, pravidlo číslo jedna: Naruto má vždycky pravdu.
"Střešní okna."
"Hm, jo, to je dobrý nápad," usoudím. Fakt že je!
" Mně se zdá strašně… úzká."
"Ale ne, to se jenom zdá, protože je tak tmavá. Soustřeď se na barvu zdí, prosím."
"Tyhle chci oranžové." usmyslí si a letmo po mně mrkne, aby viděl mou bezprostřední reakci.
Potlačím proto protočení očí a přikývnu: "Takže chodba bude oranžo - a nechtěl bys raději žlutou? Je… světlejší." navrhnu náhle. Takové nápady, sakra… Sasuke, z tebe bude interiérový architekt za chvíli!
"No… jo! Jo, to bude lepší. A… můžu mít oranžovou ložnici?" zeptá se.
Povzdechnu si, kde jsou ty časy mého tmavého pokoje - tmavé dřevo, tmavě modré stěny…
"Jistě, trocha veselých barev neuškodí, že?" pousměju se, doufám, že neslyšel ten sarkasmus. To bych nerad, nějak jsem se zapomněl kontrolovat.
Naruto:
Bude si muset zvyknout. Nic jiného se dělat nedá, usoudím, když spolu s dalšími svými klony maluju kuchyň světlou lila barvou. Myslím, že Sasuke je z těch pastelových a veselých barev na nervy. Haha, aspoň nějak se mu pomstím.
"Ahoj," uslyším náhle za sebou.
"Hm?" otočím se, ten hlas neznám. Itachi!
"Slyšel jsem, že Shikamaru namlátil Sasukemu, tak jsem se jenom přišel přesvědčit, že je celý a v pořádku," usměje se a dojde až ke mně. "Tohle bys neměl dělat ty,"
Vezme mi barvu i štětce z ruky.
"Ahoj, bráško," uslyším z patra.
Ha, Sasuke zněl trochu podrážděně. A taky tak vypadá, uvědomím si, když sejde ze schodů k nám do kuchyně. Nechám své klony zmizet. To se mi tady jako ti praštění sourozenci porvou, nebo co?
"Nech to na nás, Naruto," usměje se Itachi.
Sakra. Ten kluk je fakt milý!
"Že, Sasuke?" zavrní trochu výhružně ke svému bratrovi.
Všimnu si, že Sasukeho ta bojovná nálada trochu přešla.
"Jistě," přikývne mrazivě a vrátí se do patra, kde uklízí ten nepořádek po probourání střešních oken.
"To je v pohodě," prohodím směrem k Itachimu. "baví mě to."
Podívá se na mě s hezkým úsměvem, vezme si druhou štětku a začne malovat z druhého konce stěny, než jsem začal já. "Stejně nemám co na práci."
Chvíli přátelsky mlčíme. Proč mi nemohl být souzený třeba Itachi? Je tak milý a hodný a usměvavý… na rozdíl od Sasukeho. Ten si pořád na něco hraje. Ty jeho neupřímné úsměvy a hraně příjemné vystupování… Itachi se oproti němu zdá úplně uvolněný a v pohodě.
"Co se vlastně ráno stalo, Naruto?" optá se po chvíli.
"No… mně nějak… ruply nervy a tak jsem ho trochu.. uhn, víc nahlas seřval… jenže to slyšel Shiki, který původně měl přijít pomoct se stěhováním a tak nějak… to vzal doslovně, co jsem Sasukemu vyčetl a tak nějak… se do něj pustil, no." vypovím ve zkratce.
..Že mi ruply nervy neprávem a že si za to Sasuke může sám, to už Itachi vědět nemusí.
"A Minato…?" povytáhne obočí a nenápadně na mě koukne.
"Hej…" zarazím se. "Odkud to víš?"
"Cestou od Hokageho jsem zaslechl, jak si to povídají veverky… to víš, v Konoze mají i stromy uši."
"Kecko!" dokonce se trochu zasměju. Je… milý.
"Tak co měl Minato za problém?" dožaduje se odpovědi.
"Všiml sis, že ho chvíli tituluješ Hokage a chvíli Minato?" upozorním ho. "Kromě toho, veverky už ti určitě všecko vyslepičily,"
"Za chvíli to bude tchán mého bratra, musím si zvykat. Pokud jde o rodinné záležitosti, je to Minato. Pokud o záležitosti pracovní, je to Hokage. A kromě toho, veverky jsou pěkně nespolehlivý zdroj." usměje se.
Vyhrál - zasměju se: "No ne, Uchiha se smyslem pro humor?"
"Už chápeš proč jsem neplodný?" zamrká a tentokrát se vážně rozesměju.
"No jo, takový zázrak se může narodit jenom jednou v historii lidstva, co?"
"Přesně, přesně," přizvukuje. "Dokážeš si představit, že by po světě chodilo víc vtipných Uchihů?"
Tentokrát se hořce ušklíbnu - jo, dokážu. Můj život by byl rázem tisíckrát jednodušší!
"Promiň," zarazí se. "nechtěl jsem… abys to vzal takhle."
Hej…! Zbystřím - jakto, že rozumí mým pocitům? To snad…
"Víš," pokračuje, jako by se nic nedělo. "Sasuke není zlý, nebo špatný. On za to z velké části nemůže. Otcem přehlížen, matkou rozmazlován a mnou opomíjen. Vážně… neměl lehké dětství, víš? Tak… se hodně uzavřel do sebe. a navíc, aby se zavděčil otci, chtěl mu být co nejvíc podobný. Proto se chová tak chladně, stejně jako otec. Ale on… je dost citlivý. Proto mu to tolik ubližuje. Ale když se s tebou, je… jiný. Asi to zatím ani jeden z vás nevnímá, ale jsem si jistý, že nakonec budete moc hezký pár, Naruto. Jen… doufám, že mu z toho trochu pomůžeš."
Pátravě se na něj zadívám, dokonce na okamžik ustanu v práci - je to pravda? Jistě že je, Itachi nemá důvod mi lhát a hlavně… to do sebe opravdu dobře zapadá. Sasuke… je citlivý a vnímavý. Jenom to… skrývá. Vážně jenom proto, aby měl u svého otce plus body? Ale ano, jistě, je to pochopitelné. I u té večeře bylo tak moc čitelné, jak pořád pokukuje po otci a bratrovi a dívá se, co dělají, aby jim byl podobný. A taky bylo jasné, jak Fugaku přehlíží Sasukeho. Když mluvil, mluvil se mnou nebo s Minatem, nikdy se sasukem, mou nebo jeho matkou. Vážně je tak arogantní? mnohých ohledech je Sasuke úplně stejný, ale… v něm je něco jiného. Ve Fugakově očích jsem viděl pouze chlad a přetvářku. V očích Sasukeho lze vyčíst zmatek, smutek, možná zklamání - což JSOU emoce, pokud se nepletu. A Sasuke umí být něžný a pozorný, to vím.
"Jo. Asi jo. Jenže… myslím, že my oba jsme na tom dost podobně, víš? Já se s tímhle vyrovnat prostě neumím." pokrčím rameny. "Nejde to."
"Řekni mu to," pobídne mě. "řekni mu, jak se skutečně cítíš. Sasuke.. je trochu natvrdlý, on sám to neumí. Ale… když mu řekneš, co je špatně a čeho se bojíš, Sasuke udělá cokoli, aby ti bylo lépe. Věř mi, na to ho znám dost dobře. On je moc hodný, jenom… se bojí, že kdyby to dal najevo před klanem, zklamaně ho odvrhnou. Jenže, teď, když jsi tady… ty jsi prostě sluníčko, Naruto. Nám všem dojde, že zloba a násilí není ta správná cesta. A klan povede Sasuke ve chvíli, kdy mu dáš potomka. V té chvíli už nebude záležet na otci nebo na klanu nebo na veverkách - ne, klan bude v rukách a hlavně pod vedením Sasukeho. Vím, že ty našemu klanu dáš to, co nám chybí - světlo, důvěru a lásku. A Sasuke to podvědomě ví taky. Jenom… je trochu natvrdlý." pousměje se a vrátí se k práci.
Na chvíli se zastavil celý můj mozek. Myslím, že jsem přestal i dýchat. Sakra, nemohla mě Zoubková víla kopnout dřív?
"Proč jsem nemohl být souzený tobě, Itachi?" povzdechnu si. "Bylo by to mnohem jednodušší."
"Život není jednoduchý, Naruto. A neboj, tak složité to taky nebude. Věř mi. Ale… musíš k nám být trochu shovívavý. Ne všichni tě hned budou milovat. Ale věřím, že ty si je získáš, všechny." jeho mírný úsměv nezmizí ani na chvíli.
Je úžasný. Sakra, proč jsem nemohl být souzený jemu?! To není fér! Proč to musí být ten magor Sasuke? Ach jo, mám já to smůlu!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kana~♥~ kana~♥~ | Web | 22. července 2011 v 14:31 | Reagovat

njn naruto, hold máš smůlu na uchihy XD jednoho bys chtela a misto toho dostanes druhyho, ale dam ti radu, ke starsimu by ses moc nehodil =)

2 Naruto nee-chan Naruto nee-chan | Web | 6. srpna 2011 v 22:53 | Reagovat

[1]: Jaktože ne? ItaNaru je taky sugoii pár:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Layout by Luczaida.blog.cz