Díl 4.: Absolutní upřímnost

5. července 2011 v 16:17 | Kayleigh |  Osud?! (autor Kayleigh McCamyo)
Naruto:
"Myslím, že Ino má větší šanci než Kiba." Usoudím a Sasuke mi přikývne.
"Ano, její techniky jsou velice zdatné a ona sama je hodně dobrá kunoichi,"
"Myslíš, že je lepší než Sakura?" zeptám se se zájmem.
"Hm," vzhlédne zamyšleně k obloze. "V boji na střední vzdálenost…ano. V boji na blízko… ne. A je inteligentnější než Ino. A rozhodně je lepší medik. Takže… Ne, není lepší než Sakura," shrne to.
Usměju se, myslím si to samé. "Hn,"
Chvíli kráčíme mlčky snad půl metru od sebe, oba ruce v kapsách, musíme působit spíš dojmem, že jsme se potkali náhodou, než že spolu někam cíleně jdeme.
"Naruto?" osloví mě Sasuke po několika minutách.
"Hn?"
"Máš teď…nějakou práci?" zeptá se s mírným ruměncem.
"Ne," zavrtím záporně hlavou, "proč?"
"Protože… bych chtěl dnešní odpoledne strávit s tebou,"
Udiveně se na něj podívám.
"Tedy, jestli nemáš náladu mě tu trpět, chápu, takže.."
"Ne, to je v pohodě," zarazím ho, "já… stejně nemám žádné povinnosti a ty…" začervenám se. "jsi příjemný společník."
Sasuke se potěšeně usměje a přes bledou a zatraceně krásnou tvář se přelije světlý ruměnec, jsem rád, že umím vyvést z míry i já jeho.
"Díky," zamumlá pak.
Sasuke:
Vyvíjí se to dobře, teď jen udržet tuhle zamilovanou, něžnou atmosféru a pak se nenápadně začít snažit s ním mluvit o naší situaci. Jsem génius, to už dlouho vím, teď se mi to jen potvrzuje. Takže… é, nemělo by tu být takové ticho, měl bych umět udržet docela uvolněný hovor, klídek, žádná křeč a tak… ale čím? O čem se s ním mám bavit?
"Stejně by mě zajímalo, jak je možné, že jsme si souzeni právě my dva." pronese Naruto zamyšleně.
Ušklíbnu se, to by mě taky zajímalo, takovou blbost by nevymyslel ani Dr. Zloun a to už je co říct, ale nahlas řeknu to, co si už dva dny plánuju: "No, nejspíš už tehdy vyšší moci rozhodly, že se do tebe zamiluju
Naruto:
Vytřeštím oči, zapomenu se nadechnout, srdce se mi na vteřinu zastaví. Cože to právě teď řekl?! COŽE to ten Uchiha ŘEKL?! To … on… že… že se do mě co?!? CO?!? To snad… to je… jako, nějaký joke? Že by… že-jako, on… taky - co? To je blbost, ne. Ne, totálně kecá, nemyslí to vážně. Jasně že… ne, lže, abych si myslel, že si mě vážně bere z lásky. Přetvařuje se, aby mě přesvědčil, nemyslí to upřímně, kdyby ano, tohle by vůbec nepřiznal. Jsem idiot, na chvíli jsem mu málem uvěřil. Jak mám tedy reagovat? Co mu na to mám říct? Pravdu? Ne, jen to, co si o tom myslím, to bude nejrozumnější a on se už nebude muset přetvařovat.
"Sasuke?" oslovím nyní já jeho.
"Ano?"
"Stanovme si pravidlo." navrhnu.
"Jistě, jakékoli." povolí s mírným úsměvem.
"Vždy a za všech okolností k sobě buďme upřímná a nic si nenalhávejme." ustanovím chladněji, než jsem měl v plánu.
"C-co tím myslíš…?" zkusí to nevinně.
"To, že se nemusíš přetvařovat, Sasuke. Oba dva moc dobře víme, že mě nemiluješ a nikdy milovat nebudeš, že tvůj zájem je možná skutečný, ale cit předstíraný. O tom prvním mám pochybnosti, a to druhé přímo popírám. Nedělejme nic, kvůli čeho bychom si museli lhát, dobře?"
Sasuke:
Kurva.
A ne jedna.
Doprdele.
To je snad zlý sen.
On mě totálně prokouknul!!!
A navíc mi teď vůbec, ale vůbec nic nevěří!!
Co mám dělat?!
Jak mám reagovat?!?
Co mu mám doprdele říct?!
Že má pravdu a já to celé předstírám?!
Jak z toho ven?!
Pomoooooc!!!
Naruto:
"Promiň, Naruto." skloní hlavu a vypadá hrozně přepadle a zklamaně.
Pousměju se, ačkoli je mi spíš do pláče - nikdy mě nebude milovat. Možná se spolu naučíme vycházet, nebo dokonce budeme… přátelé, alespoň po dobu, než se jeho dítě narodí, ale tím to bude končit. Maximálně přátelstvím. Víc od něj čekat nemůžu, on nemá srdce. A pokud ano, tak rozhodně ne pro mě.
"To je v pohodě," kývnu a doufám, že to nevyznělo příliš zahořkle.
"Ne, Naruto, není to v pohodě." zavrtí hlavou. "Sakra! Promiň, mrzí mě to, vážně mě to mrzí, ale … nejde to, nejde-"
"Hej," zarazím ho mělce. "o nic nejde, fakt. Chápu to, snažíš se, myslím, že to oceňuju. Řekl jsem, že si nebudeme lhát, takže… ano, budu s tebou… prostě…" znejistím. "prostě souhlasím a … já… tobě a tvému klanu vyhovím."
Pronesu klidně a smířeně, nic jiného ostatně ani dělat nemůžu, vůbec nic.
Sasuke:
Zastavím se v chůzi. …To snad… to… já… asi… myslím, že jsem… asi… já nevím, asi to… ne, nejspíš jsem se… zbláznil, nebo… se mi… zdá. Jo, to je sen, sen kterému totálně nerozumím. Jak… jak… jak… jak to myslí? On, že jako…? To že udělá? Co že udělá…?! On to vážně… a… myslí to fakt vážně…
"Na…ruto," splyne mi ze rtů nevěřícně. "Naruto, to…"
Nevím, co bych na to měl říct, jsem úplně… mino. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet, co mu na to říct, jak na to zareagovat, jak mu poděkovat. "Naruto…"
"Hej," pousměje se. "přece… nenechám vymřít po přeslici nejlepší klan vesnice. Jako budoucí Hokage si to nemůžu dovolit."
Takže… on to taky dělá z povinnosti? Jen… z povinnosti? Bože, musí to pro něj být tak těžké! Z náhlého popudu vděku Naruta chytím za ruku a propletu s ním prsty.
"Naruto," přitáhnu si ho k sobě a - nehledě na to, že se nacházíme na hlavní ulici Konohy, kde se teď pohybuje docela dost lidí - jej pevně obejmu.
"Děkuju ti, Naruto, děkuju…!" opřu si hlavu o jeho rameno, nevím, jak bych mu vyjádřil svůj vděk - dělá to jen kvůli mně a mému klanu, jen proto, že se cítí být za vesnici do budoucna zodpovědný! "Budeš ten nejlepší Hokage." zašeptám.
"Nic jiného se ani od klanu Uchiha nečeká, ne?" zasměje se, ale slyším, jak hořkého tónu použil. Pokud je můj odhad správný, jen tak tak zadržuje pláč.
"Naruto…" obejmu jej pevněji a trochu neohrabaně jej začnu hladit. "to bude dobrý… zvládneme to, ano? Já mám taky jedno přání, které chci, aby se stalo pravidlem." odmlčím se, počkám si na jeho kývnutí, až potom pokračuju. "Vždycky budeme na všechno dva, dobře? Vždycky."
Cítím, jak se rozechvěje, položí hlavu na mé rameno a rozpláče se.
Zakloním hlavu a několikrát zamrkám, abych zahnal pár slz, které se mi hromadí v očích.
Naruto:
Nemůžu uvěřit, že jsem mu to tak jednoduše slíbil. Ale co, aspoň se nebudu muset tak dlouho trápit, prostě je to vyřešené, konec, šmytec, šlus. Jsem mu nyní tak vděčný, že mi dovolí se u něj vybrečet! Nemusí nic říkat, nic dělat, jen… mě ještě chvíli takhle objímat… být mi tak blízko… Nic jiného teď nechci, jen vědět, že život po jeho boku nebude tak hrozný, jak si myslím že bude… i když moc dobře vím, jak to celé dopadne, jak nakonec skončím - nikým nemilován, všemi opomíjen. Kluk, který se musel podrobit jinému klukovi… má být Hokage vesnice…? Tohle obyvatelé Konohy nikdy nedovolí, nikdy.
"S-Sasuke," zašeptám a pověsím se mu kolem krku. Čekám, že mě okřikne, nebo rovnou ze sebe shodí, ale neudělá ani jedno, jen mě obejme pevněji a s tichým: "Šššš," si mě vyzvedne do náruče: "Půjdeme někam, kde budeme mít větší klid, ano? Neboj, nedovolím, aby ti bylo ublíženo."
Zakňučím na souhlas a ani mě nenapadne stěžovat si na to, že mě nese po nejrušnější ulici konohy. Zcela zřetelně jsem zahlédl Hinatu, jak omdlela a Kibu, jak zůstal hledět s otevřenou pusou. Zasměju se.
"Copak?" zeptá se Sasuke se zájmem.
"Uhn, asi bychom jim to měli vysvětlit…" poukážu jejich směrem.
"Proč?" nechápe.
"Abys neztratil na oblíbenosti u fanynek," rýpnu si možná trochu zahořkleji než jsem chtěl.
"Hm, tak ty mají smůlu, protože já se musím starat o svého budoucího manžela," pronese tak lehce a samozřejmě, že mi až po pár vteřinách dojde, co vlastně řekl. A hlavně jakým tónem to řekl. Je mi najednou tak hezky!
Sasuke:
Nikdy jsem nepotkal nikoho tak obdivuhodného, nikdy. Naruto si na světě zaslouží jen to nejlepší. Nemiluju ho sice, ale zařídím mu ten nejlepší život, na to se můžeš spolehnout, Naruto. Zachráníš můj klan a ačkoli jsou všichni Uchihové arogantní svině, slibuju ti, že za žádnou cenu neudělám nic, co bys nechtěl. A taky jsem stoprocentně přesvědčený, že klan Uchiha bude totálně souhlasit s návrhem tvé osoby na post hokageho, Naruto. Nikdo, nikdo si ho nezaslouží víc, než ty.
"Chci domů," zamumlá mi do ramene.
"Tvé přání je mi rozkazem." pousměju se a vydám se směrem k sídlu Namikaze - Uzumaki. Ani nespěchám, chci, aby nás tak všichni viděli, aby všichni věděli, že jsem s Narutem, že tvoříme pár a že se zanedlouho vezmeme a budeme mít.. uhn… miminko… Paráda, jo, táta by na mě měl být hrdý, zvládl jsem to totálně skvěle, nejraději bych se teď rozeběhl domů a všechno mu pověděl, ale… nemůžu, Naruto si přeje jít domů. Ale můžu se zkusit zeptat, že.
"Naru…?" zkusím opatrně.
"Hn,"
"Co kdybychom… kdybychom se zastavili u mě doma…? Víš, jen…" navrhnu opatrně. "ale jestli se ti nechce, chápu, půjdeme k tobě."
"To je v pohodě. Chápu, že se chceš pochlubit," zamumlá.
Střelím po něm pohledem. Jak je možné, že mě má tak přečteného…? To já mám sharingan a já mám vědět, jak se teď Naruto cítí, ne obráceně!
"Ne, Naruto, nechci se… chlubit, jen…"
"Oznámit rodičům, že jsi to dokázal?" optá se sarkasticky.
"Uhn," na tohle nemám co říct a trochu se zastydím.
"Promiň, byl to… hloupý nápad. Půjdeme k tobě, ano?" snažím se zachránit situaci.
"Ne." rozhodne. "Vlastně, nač to protahovat, že? Bude fajn, když se to dozví zatepla, naši to už taky ví. Tak pojďme, než si to rozmyslím,"
Nechápu, kde se ta rozhodnost v Narutovi bere. On prostě jen tak jakoby mimochodem rozhoduje o svém životě. Musí mu být hrozně, pokud už takhle reaguje. Příšerné, vážně.
"Naruto, nechci tě do ničeho nutit, nechci, aby ti bylo ještě hůř, nechci, aby…" vzdychnu. "Nechci abys mě měl za despotu. Jako jeden z tvých shinobi musím poslouchat já tebe, můj budoucí Hokage. A chci být tvým přítelem. A taky chci být vzorným manželem a otcem našeho dítěte, Naruto."
Otočím k němu hlavu.
Naruto skloní pohled a zčervená, už se nadechuje k omluvě, když ho zarazím: "A nechci, aby ses omlouval. Ty za nic nemůžeš, protože všechno je moje vina. A nechci, aby ses kvůli toho, jak se ke mně chováš, cítil provinile, protože já si to zasloužím."
"To není pravda!" vzhlédne ke mně. "Není to tvoje vina, nemůžeš za to, prostě to je… osud."
"Naruto," oslovím ho něžně. "Je to v pořádku, všechno je v pořádku. Teď půjdeme k tobě domů, uvařím ti čaj, uložím tě do postele a počkám, než usneš. Vypadáš, že jsi toho za poslední tři dny moc nenaspal.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. listopadu 2016 v 13:02 | Reagovat

Sasuke si ještě neuvědomuje že je zamilovány do Naruta. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Layout by Luczaida.blog.cz