Díl 6.: Otcovská láska?!

5. července 2011 v 16:20 | Kayleigh |  Osud?! (autor Kayleigh McCamyo)
Omezení: kvůli hádce a sprosté mluvě (a ne, neprobíhá mezi hlavními hrdiny) 15+
*^.^*
Sasuke:
Myslela to Tsunade vážně? Je možné, že… pokud bude Naruto v takové depresi, nejen že miminko pravděpodobně mít nebudeme, ale ještě navíc… ho to může ohrozit na životě? To se nesmí za žádnou cenu stát! Naruto musí být ten nejšťastnější člověk na planetě, protože pokud ne… ne, ne, to se nesmí stát. Naruto je… Naruto… nedovolím, aby trpěl, nikdy. Jen… ho musím držet dál od svého otce, páč, jako, on někdy takový, jako… no, prostě, Oroxicht je proti němu úplně neškodný malým dětem a vůbec není peďák. Sakra, co mám dělat? Jak mám … udělat, aby byl Naruto šťastný? Vyjasnili jsme si naši situaci, já mu víc, než trochu předstíraného přátelství dát nemůžu! I kdybych to začal předstírat, on už mi věřit nebude! Sakra, proč já se mu vyznával hned na začátku! Měl jsem s tím počkat, kruci! Sasuke, ty jsi ten největší idiot na světě! A jestli, jako, s tím něco neuděláš a nedáš Narutovi důvod, proč být šťastný, proč ti věřit a hlavně proč ti dát potomka, můžeš si už teď začít kopat hrob, páč tě otec zabije. …A… potom tě zase vykope, abys mohl vykopat hroby pro celý klan, který svou totální debilitou zabíjíš. Zatraceně. A k tomu všemu máš navíc úplně debilní myšlenky!
Naruto:
"Takže… tyhle léky mám brát? Jinak nic?" podivím se. To je všechno?
"Ano, začneš teď, za měsíc bys… promiň mi ten výraz, měl být nejplodnější, pokusíte se se Sasukem o dítě poprvé, pak počkáme, uvidíme, zda jsme byli úspěšní či nikoli." odpoví Tsunade.
Za měsíc…? Tak… tak brzy? Proč- proč to-… vlastně,… je to úplně jedno. Když už si zkazit život, tak proč ne hned. Lepší než to prodlužovat. Koho zajímá, jak mi je? Koho zajímá, že o těhotenství nic nevím? Koho zajímá, že to dítě nechci? Nikoho. Tak na co to odkládat. Vždyť je to jedno. Za měsíc, nebo za rok, nebudu ho chtít pořád stejně, jenom když to budu odkládat, bolest a znechucení k Uchiha klanu, k tomu dítěti i k sobě samotnému bude růst. Raději hned, dokud… dokud ještě věřím, že se po porodu vzpamatuju, dám se dohromady a začnu zas trénovat a udržovat svou pozici možného budoucího Hokageho hned, jak mi dítě vezmou. Možná že ještě nějakou šanci mít budu, táta bude jistě hokagem ještě roky, mám spoustu času. Těhotenství mi vezme maximálně rok, když počítám s depkama a vzpamatováním organismu. Nebude to tak dlouhá doba. A za rok jistě budu v natolik dobrém stavu, abych ode dneška za dva roky byl zase v pohodě a možná dokonce v úplně stejně dobrém fyzickém stavu, jako jsem dnes. Jasně, už vím, budu to brát jako… víceméně zkoušku toho, co všechno vydržím. Jo, to je dobrý cíl. Rok zátěže, psychická a fyzická bolest, potom rok práce, tréninku a vzpamatovávání se. Dva roky si snad můžu dovolit promrhat, táta to beze mě zvládne. Vlastně, snad bych se od něj mohl naučit vyjednávání a papírování, když nebudu moci chodit na mise a bojovat. Vlastně… můžu to těhotenství brát jako misi! To je výborný nápad, jistě to hned bude mnohem snesitelnější!
Sasuke:
Jak Naruta donutím ke klidu? Jak můžu zajistit jeho bezpečnost? Jeho a pak i miminka? Sakra, jak to mám udělat?! Kde jsou ty chytré hlavy teď?! Minato, Tsunade… otče?! Hádat se o příslušnost dítěte i Naruta, jo, na to jste dobří, ale jak zajistit, aby to oba ve zdraví přežili? To už vás nezajímá, ani jednoho!
"Sasuke, vnímáš mě?" osloví mě matka.
"Promiň, mami," zamumlám omluvně.
"Říkala jsem, že… Naruto si prožije pocity a stavy, které nyní neumí nijak pojmenovat, netuší, že ho čekají a nemá absolutně žádné tušení o tom, jak je řešit, až nastanou." podá mi jakousi knihu. Vcelku bichle, ale to je fuk, čtu celkem rád.
"Co je to?" zeptám se a knihu si vezmu do ruky, ačkoli tuším co to je dřív, než spatřím název: Těhotenství.
"Měl bys vědět, co Naruta čeká. On … asi nebude zrovna šťastný z toho, co s ním hormony udělají, takže se ti asi nesvěří. Ale … Tsunade s tebou mluvila o tom, co se stane, když Naruto nebude cítit, že jeho i miminko miluješ, že? Musíš to pro něj udělat. Anebo alespoň pro náš klan. Naruto nesmí být nešťastný. On si to nezaslouží. Postarej se o ně, miláčku." políbí mě na čelo. "O ně oba." a odejde z kuchyně.
Jó, to bylo celkem hezky řečeno. A vlastně, máma má celkem pravdu, měl bych vědět, na co se, jako, mám tak nějak připravit, páč je pravda, že Naruto se mnou asi o svých problémech mluvit nebude. …Ne že bych se mu divil, nebo tak. Stud, touha dokázat, že není idiot, (což už si o něm nemyslí nikdo, vůbec nikdo, kromě mého idiotského otce.) a taky… mě asi bude chtít vídat co nejmíň. Ale - počkat, to nejde! Já s ním musím být pořád! Existuje hrozně moc důvodů, proč zůstávat s ním a ani se od něj nehnout. Může se zranit, může omdlít, může chtít s něčím pomoct, může se mu udělat špatně, může…- proboha, tohle nebude ani náhodou klidných osm měsíců! Tsunade říkala, že u těhotných mužů doba těhotenství asi o měsíc nebo víc kratší. Což je asi dobře. Jako, pro Naruta. Jo, to je docela dobrý nápad, nastudovat něco dopředu.
Naruto:
"Takže… ti nevadí, že… je to tak rychlé?" ujišťuje se táta.
"Ne, vlastně… ne, vůbec ne." pokrčím rameny. "Asi je to lepší. Hned, dokud… se ještě nevyznám ani sám v sobě. Hokage nemůže zklamat svůj lid."
Táta si povzdechne: "Je to poměrně málo času na oznámení Konoze a vaši svatbu.
Protočím oči, tvoje starosti bych chtěl mít, fakt: "Já nechci žádnou slávu. Protože tohle žádná velká sláva nebude. Chci obřad, mít tam vás dva a Jirayu jako svědka. A Sasukeho famílii, jsem schopný přetrpět i jednu osobu navíc, pokud Sasukemu nepůjde za svědka Itachi. Ale nikoho jiného tam nechci." rozhodnu. Tiše, přímě, ale pevně rozhodnut.
Naši se po sobě zaraženě a překvapeně podívají, načež se máma chopí slova: "Miláčku, jsi si jistý? Víš… měl by to být… uhn, významný den a ty… ty tam nechceš… své… přátele?"
Odfrknu si: "Oh, mami, myslíš si, že t´po tom, co se dozví, že musím otěhotnět a dát Uchihovic spratkovi dalšího spratka mi ještě nějací přátelé zbudou? Nebuď naivní, prosím tě,"
"Ale Naruto-"
"Ale co?!" vyletím zase. "Mně je to jedno, nevadí mi to a do jisté míry jsem s tím smířený, tohle je můj život a moje rozhodnutí, když už mám život zpackaný, tak to zatraceně respektujte!"
Otec se postaví a chvíli to vypadá, že mě chce seřvat a ještě i uhodit, ale v poslední chvíli si to asi rozmyslí, rozlije se mi po obličeji posměšně arogantní škleb: "Jo, zmlať mě, tím mi neuvěřitelně pomůžeš, jsi dokonalý rodič, opravdu."
Zvednu se a pomalu, tak, aby otci stačil udělat krok, aby uhodil, se vydám po schodech zpátky do pokoje. Doufám, že mám dost dlouhé a pevné povlečení, abych se na něm mohl oběsit. Ne počkat, pro ten účel by byla mnohem lepší čelenka se znakem Listové, aby vynikl účel sebevraždy - raději zemřít, než být součástí klanu Uchiha. Tak hrdého, že jim je jedno, kdo zplodí jejich dalšího potomka. Že je to kluk? - No a co? Kus hadru jako kus hadru, ne? Není v tom rozdíl. A očekávání jakékoli lásky - klan Uchiha nezná nic než nenávist a boj a chlad a perfektní skrývání emocí.
Sasuke:
"Takže hned příští sobotu?" ujišťuji se.
"Ano, s Minatem už jsem to domluvil. Byl bych rád, kdyby vaše zásnuby proběhly zítra u večeře v Namikazeho sídle." prohlásí otec.
"Jistě," potlačím nutkání pokrčit rameny. "Tam oznámíme, že jsme se zasnoubili, ale… já Naruta o ruku nepožádám před vámi. Jistě mu to nebude příjemné. A jistě… si toho před tím musíme hodně říct. A… určitě Naruto nemůže zůstat po naší svatbě i nadále u sebe doma? Myslím… s rodiči? On by… víš, že musí být v prostředí plném lásky, aby… se nestalo nějaké neštěstí." upozorním ho.
"Ano, já vím, ale naše zákony nedovolují pobyt manželů na jiném místě, než se nachází ten druhý." připomene mi. "A ty jsi člen klanu Uchiha, tady je tvůj domov. Zde a nikde jinde. Naruto se musí přizpůsobit."
Jsem ve velkém pokušení se ušklíbnout, ale neudělám to. Znám otcovy reakce, vím, jaký dokáže být: "Já jen, abychom nepřišli jak o dědice, tak i o jedinou osobu na světě, která mi jej může dát."
Naruto:
Tak… kde jsem to skončil? No ano, už vím, ta kniha, co mi dala mamka… těhotenství týden po týdnu. Paráda, měl bych si to přečíst. Ale možná bych to měl raději přečíst, až budu těhotný, jinak k tomu ztratím veškerou vůli, když mě to teď vyděsí. Ale no tak, Naruto, nejsi žádná padavka. Je to jenom těhotenství, ne? Tvoje nabouchané a vždy racionálně uvažující a fungující tělo se jenom promění v uzlíček hormonů a nervů. Jó, to jsou výborné vyhlídky. Dneska odpoledne by mě měl přijít Sasuke požádat o ruku. Hm, doufám, že to proběhne stylem:
- Čau, Naruto, vezmeš si mě?
- Mám na výběr?
- Ne, čau u oltáře.
A půjdeme si zase každý za svým. Já číst knížku o těhotenství a Sasuke… kdo ví. Asi procvičovat svou masku dokonalého cooláckého icemana. Hlavně že mě neopouští humor, fakt. Musím vymyslet, jak to říct kámošům. Myslím, že Shikamaru by to mohl pochopit. Teda, důvod proč to dělám. Ví toho o situaci, jako, hlavně té politické, mnohem víc než já. Ale to bude asi tím, že se o to zajímá. Možná aspoň on… by mi jako kamarád mohl zůstat. Vlastně… jsem ještě neviděl Jirayu. A taky by mě zajímalo, jak se bude tvářit otec, až mě uvidí. Teda pokud se ještě nerozhodnu se oběsit, že.
Sasuke:
"Ahoj," ozve se ve dveřích.
Vzhlédnu, ačkoli jeho hlas, který sice zaznívá tak málo, poznám bez zaváhání.
"Ahoj, Itachi." a zase se skloním ke svému čtivu.
"Můžu dál?"
Proč mi bylo jasné, že se mnou chce mluvit tak urgentně, že na mé nenápadné narážky (jako to, že skloním hlavu a nevěnuju mu další pozornost) na mou totální zaneprázdněnost nebude brát v potaz?
"Jo," zavřu knihu a odhodím stranou. "Potřebuješ něco?"
"Vlastně… jsem se chtěl jen zeptat, jak… jak to zvládáš," posadí se na postel vedle mě.
"Můj partner mě nenávidí, ale jinak je to celkem v pohodě." mávnu rukou.
"Hej," pozná sarkasmus a usměje, trochu mdle, řekl bych.
"Jdeš z tréninku?" zeptám se.
"Jo, prvním po tom zranění." přisvědčí. "Celkem to bolí. A taky své drahocenné nádobíčko asi nějaký čas nepoužiju…"
Teď se zasměju já: "Jó, jako bys měl s kým, když teď jsi bez partnerky a já …" zmlknu a ustanu ve smíchu, když si vybavím vážnost situace.
"Myslíš to vážně?" zeptá se a vím, že on ví, na co já vím, že naráží. …Hej, Sasuke? Možná by ses mohl začít vyjadřovat jako člověk a ne jako idiot…
"Tak's tím školením taky prošel, že? Tím, co se stane, když se-"
"Tvůj partner necítí milován? Ano, prošel." přikývne. "Naruto… na tom není dobře, že," konstatuje.
"Vlastně… s tou nenávistí to ani tak přemrštěné nebylo. Nenávidí klan Uchiha, mě jen… nemůže vystát, zdá se. Ale stejně… zatím to vypadá, že miminko nemá šanci." podepřu si hlavu rukou.
"A… zkoušel sis s ním o tom všem vážně promluvit? O budoucnosti a tak? Jako, myslím vážně, na nic si nehrát, neslibovat věčnou lásku a zázraky, ale jen…"
"Ne," zavrtím hlavou.
"Proč?"
"Protože…" povzdechnu. "protože… já nevím, nevím, co chce slyšet, a nevím, co by mu mohlo pomoct. Teď jsme oba dost mimo, já…" podepřu si hlavu a zhluboka vydechnu. "vůbec nevím, co mám dělat."
"Hej," položí mi ruku na rameno. "hlavně nezmatkuj. V pohodě, on… hele, vem si, jak na tom teď musí být. Všechno se pro něj mění. Minato má jistě jiné starosti, než řešit stav svého syna. Sasuke, využij toho, buď tady pro něj, udělej pro něj něco, mluv s ním…"
Zamyslím se nad tím, co mi Itachi říká. Vlastně má docela recht! Jako - é, já a zamýšlet se, to ještě nikdy nedopadlo dobře, že? Ale tak aspoň jednou to musím zkusit…
Naruto:
"V pořádku?" strčí táta hlavu do pokoje. Sakra, už jsem si začínal myslet, že na mě třeba zapomněl, nebo tak…
"Jo," odpovím. Doufám, že to je všechno, co ode mě chce. Potřebuju být sám, páč utápět se v sebelítosti ve dvou moc dobře nejde.
"Jen… jsem ti chtěl říct, že se nezlobím."
Rozesměje mě to: "To je od tebe fakt hezké."
Zamračí se, tak jako nechápavě: "Naruto…?"
"Jó, moje největší starost totiž je, řešit, jestli na mě náhodou nejsi naštvaný. Proboha, tátu něco zlobí?! Nop to snad ne! Co s tím budu dělat?! Asi skočím pod vlak, že jsem vyslovil svůj názor!" protočím oči.
"A já myslel, že se mnou třeba chceš mluvit," odsekne. "A ty jsi zatím jenom nevděčný!"
"Jo, já jsem nevděčný, protože ty jsi záchrana celé vesnice, protože ty jsi ten nejlepší ze všech a já, protože chci zachránit zemi před občanskou válkou, jsem ten největší sobec, že!" vyskočím z postele a postavím se před otce v bojové pozici. Momentálně jsem na něj naštvaný nejvíc ze všech - mně bude tvrdit, že je ten největší chudáček ze všech, nebo co? A já co, já mám perfektní a ničím nepoznamenaný život, že?! Nejdřív ve mně bude hnít nějaký zasraný Uchihovský spratek a hned nato do mě chce můj vlastní otec zapečetit nějakou zrůdu, co se pokusila zničit vesnici?!
"Uvědom si, s kým mluvíš, Naruto, chápu, že jsi rozrušený, ale nic z toho tě neomlouvá!" upozorní mě výhružně.
"Jo, takže navlíct mě do těchhle sraček je podle tebe otcovská láska?! Místo abys to diplomaticky vyřešil, to všecko hodíš na své jediné dítě?! A pak mi ještě řekneš, že být těhotný, zničit si život, nikdy nepoznat lásku, nikdy nebýt milován, celý život žít jako hadr, jako něčí koule u nohy - a ty mi řekneš, že mám být úplně v klidu, protože to nic není?!"
"Naruto neprovokuj mě, víš, že jsem dost tolerantní, ale co je moc, to-"
"CO?! Chceš mi ještě vyčítat svoje chyby?! Co všecko, co se ti v životě nepovedlo?! Všecko je moje vina?! A já mám být úplně v klidu, jo? Můj život bude stát za totální hovno, ale já mám být úplně v klidu, protože to nic není, že!?! Hlavně že ty si můžeš hezky v klidu sedět v křesle a mnout si ruce jak jsi to TY krásně zařídil pro celou vesnici, a co bychom dělali, kdybys TY nerozhodl, že mě musí Uchiha OŠUKAT, hlavně abys měl klid a nemusel už nic řešit. Že zničíš můj život, to je ti u prdele, hlavně že ty budeš celý život v pohodě a nebude ti nic chybět!!!"
"Naruto-"
"Víš co? Jdi do prdele! Život si zvládnu zkazit i bez tebe!!!" a uteču z pokoje, následně z domu a parádně za sebou prásknu dveřma.
Huh, koho jsem tímhle dílem (hlavně jeho zakončením) naštvala, ať zvedne ruku! xD
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Layout by Luczaida.blog.cz